Obsah
-
1 Hydroxysloučeniny
- 1.1 Názvosloví hydroxysloučenin
- 1.2 Rozdělení a stabilita hydroxysloučenin
- 1.3 Získávání a výroba hydroxysloučenin
- 1.4 Příprava hydroxysloučenin
- 1.5 Fyzikální vlastnosti alkoholů
- 1.6 Fyzikální vlastnosti fenolů
- 1.7 Chemické vlastnosti hydroxysloučenin
- 1.8 Reakce hydroxysloučenin
- 1.9 Použití a vlastnosti hydroxysloučenin
Hydroxysloučeniny
Hydroxysloučeniny jsou látky o obecném vzorci R-OH, kde R může být dvojího typu. Pokud je R uhlovodíkový zbytek po nějakém alifatickém uhlovodíku, jedná se o alkoholy, pokud je R aromatické, hovoříme o fenolech.
Názvosloví hydroxysloučenin
Názvosloví hydroxysloučenin je trojího typu. Systematické názvosloví se tvoří následovně: je li alkohol hlavní skupinou, pak se napíše název uhlovodíku s koncovkou –ol, a pokud alkohol není hlavní skupinou, tak před uhlovodík napíšeme koncovku hydroxy a za uhlovodík koncovku důležitější skupiny.
nazvoslovy.png
Druhou možností je funkční skupinové názvosloví. To se tvoří tak, že se napíše uhlovodíkový zbytek a připojí se k němu koncovka alkohol.
Poslední možností je triviální názvosloví. To je značně rozvinuté, a to z toho důvodu, že jsou alkoholy lidstvu známé a hojně využívané již několik tisíc let.
Rozdělení a stabilita hydroxysloučenin
Alkoholy se dělí podle sytnosti. Rozlišujeme jednosytné, dvojsytné a trojsytné alkoholy. Jinou možností dělení alkoholů je rozlišení na primární, sekundární a terciární alkoholy.
V molekulách alkoholů je hydroxy skupina vázána na uhlíkovém atomu, ze kterého vychází pouze jednoduché vazby. Jakmile tomu tak není, jako třeba u vinylalkoholu, dochází k přesmyku, čímž se poněkud nestabilní molekula stabilizuje. Také vícesytné alkoholy jsou nestálé a stabilizují se autodehydratací.
Získávání a výroba hydroxysloučenin
V přírodě vznikají hydroxysloučeniny kvašením, které je typické pro kvasinky. Glykolýzou sacharidů dochází ke vzniku alkoholu. U ethiolizovaných rostlin žijící ve tmě nebo ve vodě probíhá také alkoholové kvašení. Glycerol je vázán v lipidech esterovou vazbou. Dále se v přírodě vyskytují v glykosidech, což jsou sloučeniny sacharidů a alkoholů.
Alkoholy se získávají:
1. Kvašením (biochemický proces):
glukóza → CO2 + CH3CH2OH (enzimaticky katalyzováno)
2. Nukleofilní Substituce SN
3. oxidací
4. Elektrofilní adicí AE (podle Markovnikovova pravidla)
5. fenoly se získávají destilací černého dehtu
6. oxidací kumenu vznikají také fenoly
Příprava hydroxysloučenin
Například ethanol se připravuje adicí vody na ethen. Tato reakce je katalyzovaná H2SO4. Celá reakce probíhá v několika fázích. Závěrečná hydrolýza vazby C-O probíhá mechanismem nukleofilní substituce.
Je-li řetězec delší, dochází po adici ke vzniku sekundárních, popřípadě terciárních alkoholů. Dvojsytné alkoholy se připravují oxidací alkenů zředěným roztokem KMnO4. Fenoly se mohou připravovat hydrolýzou halogenderivátů vodnými roztoky uhličitanů alkalických kovů. Jinou možností je přímá syntéza z aromatických uhlovodíků.
Fyzikální vlastnosti alkoholů
Alkoholy jsou to bezbarvé, těkavé kapaliny popř. pevné látky. Jsou dobře rozpustné ve vodě. Mají vyšší TT a TV díky vodíkovým můstkům. Vodíkové můstky jsou podmíněny vznikem kladného parciálního náboje na vodíku, který je způsoben silně polární vaznou O-H, na jejíž polaritě se podílí také dva volné elektronové páry. Zároveň díky nim dochází k deformaci molekuly (vlivem působení sil dochází k přesunu elektronů).
Porovnáme-li TV (teploty varu) dimethyleteru, ethanolu a vody, zjistíme, že nejnižší TV (24°C) bude mít dimethylether, protože nemá vodíkové můstky, druhý bude ethanol (78°C) a nejvyšší TV bude mít voda, protože má nejvíce vodíkových můstků, a to protože se na její molekule vyskytují 2 vodíky, které se na tvorbě můstků mohou podílet. Čím více H-můstků (nebo OH skupin) tím více energie, která se musí dodat, aby se vazba rozpadla. Tedy dvousytné alkoholy mají ještě vyšší teplotu varu než voda (propandiol–178°C) a trojsytné alkoholy ještě vyšší (propantriol 290°C).
Methanol je rozpustnější než ethanol, protože má kratší řetězec. Nižší alkoholy až po propanol jsou ve vodě neomezeně rozpustitelné. Vyšší alkoholy (tedy ty s delším řetězcem) jsou již ve vodě nerozpustné. Příčinou je, že u nižších alkoholů převládá vliv polární OH skupiny nad vlivem uhlíkatého řetězce. V případě, že má alkohol na sobě navázán dlouhý uhlovodíkový zbytek, převládá síla van der Waahlsových sil nad polaritou vazby O-H a molekula se tak stává méně a méně polární a tedy hůře a hůře rozpustnou v polárním rozpouštědlu jako je voda. Rozpustnost alkoholů roste se zvyšující se sytností alkoholu.
Směs ethanolu a vody se odděluje destilací na základě rozdílů v TV. Část ethanolu ale zůstane ve vodě, tvoří tzv. azeotropickou směs. Další destilací již alkohol od vody neoddělím, to je způsobeno opět vodíkovými můstky. Destilací tedy nelze připravit 100% alkohol. Přidáním silikagelu nebo páleného vápna (CaO) se směs dehydratuje. Tímto způsobem je možné vyrobit 100% alkohol.
Fyzikální vlastnosti fenolů
Fenoly jsou pevné látky, které jsou hydrofobní, tudíž nerozpustné ve vodě.
Chemické vlastnosti hydroxysloučenin
Acidobazické vlastnosti hydroxysloučenin
Acidobazické vlastnosti –OH
R-OH → R-O- + H+ ; R-OH + H+ → R-O+H2 První z těchto obecných reakcí dokazuje, že alkoholy fungují jako kyseliny. Druhá rovnice naopak dokazuje, že jsou schopné reagovat i jako zásada. Říkáme tedy, že jsou amfoterní.
Fungují-li jako kyseliny, pak jsou to slabé kyseliny, které s vodou téměř nereagují, silněji reagují se silnými zásadami. Vznikající sloučenina je alkoholát neboli alkoxid. Obecně se vzorec tvoří složením prvních tří písmen z uhl. řetězce a koncovky oxid. Konkrétní případy jsou methanolát sodný nebo etoxid sodný.
Kyselost klesá společně s narůstajícím řetězcem. To je dáno –I efektem. Společně s narůstajícím řetězcem se snižuje polarita vazby, a tedy zvyšuje se obtížnost odštěpení vodíku (kvůli rozložení efektu na celý řetězec). Zároveň platí, že se snižující se polaritou vazby klesá i kyselost. Fenoly působí jako silnější kyselina, než alkoholy díky +M (lépe se odštěpuje H). Z fenolů, které zreagují jako kyseliny, se tvoří fenoláty.
Fungují li jako zásady, pak pouze jako slabé zásady. Při reakci alkoholu se silnější kyselinou je produktem alkoxoniová sůl.
Fenoly jsou slabší zásadou než alkoholy opět díky působení +M.
Reakce hydroxysloučenin
Asi nejznámější reakcí alkoholů (hydroxysloučenin) je nuklofilní substituce SN s kyselinami, které se jinak říká esterifikace. Ta probíhá podle následujícího schématu:
Jen pro zajímavost: trimethylester kyseliny borité je těkavá látka, která barví plamen zeleně.
Další reakcí alkoholů je eliminace. Většinou se jako eliminační činidlo používá kyselina sírová. V průběhu reakce dochází ke vzniku oxoniové soli. Celá reakce se ale musí zahřívat, obyčejně tak na 160°C.
(Druhá reakce je totožná, pouze trochu zkrácená)
Další významnou reakcí je oxidace. Ta může probíhat hořením podle rovnice:
R-OH + O2 → CO2 + H2O
A nebo se mohou alkoholy oxidovat silným oxidačním činidlem, například chromsírovou směsí (směs K2Cr2O7 a H2SO4). Průběh oxidace závislí na tom, o jaký alkohol se jedná. Určující je zda se jedná o primární či o sekundární nebo terciární alkohol. U primárních alkoholů může vznikat buď karboxylová kyselina nebo aldehyd. U sekundárních alkoholů vznikají ketony. U terciárních alkoholů dochází maximálně k eliminaci a k oxidaci vůbec nedochází.
Oxidace Fenolů může probíhat za vzniku tzv. chinonů. Jsou to v přírodě poměrně časté sloučeniny. Fungují např. jako přenašeče v dýchacím řetězci, nebo jako přírodní barva na vlasy Hena. Redukce alkoholů ani fenolů není možná!
Použití a vlastnosti hydroxysloučenin
Methanol
CH3OH Methanol neboli dřevěný líh se dříve získával suchou destilací dřeva (díky Ligninu, a bez přístupu kyslíku). V přírodě vzniká při alkoholovém kvašení tuků. Zejména se takto mění pektiny (obsaženy ve slupkách). Je to toxická látka (toxičtější než Ethanol), smrtelná dávka je 10 až 100 ml. Nižší koncentrace poškozují zrakový nerv, tím že se v organismu oxiduje pomocí enzimu alkoholdehydrogenázy na formaldehyd a ten způsobuje slepotu. Protijedem (antidotum) je ethanol, který se váže na alkoholdehydrogenázu přednostně a uvolňuje ji tak od methanolu. Průmyslově se vyrábí z vodního plynu (směs CO+H2) za katalýzy, zvýšené teploty a tlaku: CO + H2 → CH3OH. Dříve se používal jako dřevoplyn. Průmyslově se používá na výrobu formaldehydu (oxidací). Sám se používá jako dosti polární rozpouštědlo.
Ethanol
CH3CH2OH Ethanol se vyrábí z alkoholových kvasinek. Ty mohou alkohol produkovat do 15% koncentrace a pak umírají následkem otravy vlastními metabolity (otravou etanolu). Destilací lze vyrobit pouze 96% alkohol, ve formě tzv. Azeotropní směsi, kterou již dále nemůžeme oddělit, protože pára nad směsí má stejné složení jako kapalná složka. 100% ethanol se vyrábí dehydratací, nejčastěji se k tomuto používá CaO. Takto vyrobený alkohol má TV=90°C a má formu příjemně vonící i když toxické kapaliny. Odbourává se (i v organismu) oxidací na acetaldehyd, který napadá nervové buňky a způsobuje tedy kocovinu. Denaturovaný líh se používá v potravinářství, ne na přímou konzumaci. Je denaturován benzenem, benzínem, pyridinem… Je na hranici mezi polárním a nepolárním rozpouštědlem, používá se tedy jako univerzální rozpouštědlo. Lihové roztoky (tinktury) se používají na výrobu léčiv.
Propanol
CH3CH2CH2OH Propanol dodává vínům a pálenkám aroma. Způsobuje bolehlav (větší než acetaldehyd).
Ethylenglykol
Ethylenglykol je olejovitá, sladká, ale jedovatá kapalina, která je součástí nemrznoucích směsí (Fridex). Jako antidotum (protijed) se používá ethanol. S karboxyl. kyselinami může tvořit estery, resp. polyestery, např.: PET (polyethylentereftalát), z nějž se vyrábí pochopitelně lahve PET, ale i textilie (Fleece, Tesil.
Glycerol
Glycerol je olejovitá, sladká a nejedovatá kapalina. Je to nezbytná součást organismu. Jeho estery s mastnými kyselinami tvoří oleje a tuky a z nich se také získává (kyselou hydrolýzou). Používá se v potravinářství, jako zahušťovadlo do likérů a v kosmetickém průmyslu do krémů, pěn na holení… Také se z něj vyrábí tiskařská čerň. Glyceroltrinitrát, neboli Nitroglycerin se používá jako výbušnina, která je při otřesech velice nestabilní.
Alfred Nobel přišel na způsob stabilizace nitroglycerinu, tím, že ho ponořil do hlinky (pórovité půdy) a tak vyrobil 1867 dynamit. Ten exploduje až po iniciaci rozbuškou. Nitroglycerin se také používá jako lék, při infarktu. Uvolňuje se z něj NO, který vasodilatuje (roztahuje) cévy.
Cyklohexanol
Cyklohexanol je látka, která se používá při výrobě silonu.
Fenol
Fenol je čpavá látka, která leptá pokožku a sliznice. Získává se z černouhelného dehtu, nebo oxidací kumenu. Dobře se rozpouští ve vodě, za vzniku karbolové vody. Ta se používá pro plošnou desinfekci. Fenol sám je bezbarvá krystalická látka, která velmi ochotně reaguje s železitými kationy, a tím mění svoji barvu na červenou. Sám fenol se používá pro výrobu plastů, konkrétně fenolformaldehydových pryskyřic (např. Bakelit). Společně s kyselinou ftalovou tvoří fenolflalein, důkazové činidlo.